John Green - Hledání Aljašky

John Green - Hledání Aljašky
V originále: Looking for Alaska (2005)
V ČR vydáno: 2013
Počet stran: 256

Oficiální anotace: Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.

Upozornění: Rozhodla jsem se, že zde nebudu rozepisovat příběh knihy, ale spíš svůj názor a pocity z knihy. I tak může článek obsahovat spoilery! Jestli hledáte obsah a děj, jistě Vám pomůže x set dalších odkazů na googlu. 

 Můj názor a zkušenost s knihou: Ke knize jsem se dostala skrze čtenářskou výzvu 2017 (více o ní zde). Konkrétně přes bod č. 2 - Kniha která je autorovou prvotinou. Bylo to moje druhé setkání s Johnem Greenem. První bylo (překvapivě) s ,,Hvězdy nám nepřály" a do této knihy jsem se zamilovala. S ,,Hledáním Aljašky" už to tak slavné nebylo. 

Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Možná i to má svůj podíl na mých negativních pocitech. Byla čtivá, to se ji musí nechat. Opravdu jsme se od ní nebyla schopná odtrhnout. První část tzv. "Předtím" mě bavila, doslova jsem ji hltala. O to horší byla druhá část "Potom". Po menším šoku a pláči z náhlého zvratu (který mi zpětně nepřijde ani tak náhlý), moje nadšení klesalo. Možná, kdyby tato část byla o polovinu kratší a něco bych se na konci dozvěděla, byla bych méně otrávená. Navíc, nejsem úplný fanoušek filozofie a tady ji bylo asi tak trojnásobek, než bych vyžadovala. 

Abych nebyla jen kritická, kniha je čtivá a zajímavá (pokud to není poslední titul co Vám od Greena chybí, je to prý furt to samé). Hodně lidí, si stěžuje na velké množství alkoholu, cigaret a sexu. To mně osobně asi ani nevadí. Naopak to ukazuje, jak to mnohdy mezi teenagery chodí. Na síle tomu dodají správně zvolená slova atd. Člověk by skoro řekl, že John Green sám, je ještě náctiletý.

Z knihy mám smíšené pocity, ale v nejbližší době (letech?), se k ní určitě nevrátím. Nejspíš jsem čekala něco úplně jiného a taky asi trochu moc. Neřekla bych, že je to špatné, jen mi to nesedlo. Jaké máte zkušenosti s knihou Vy? 

3/5⭐️

Jak si vedu diář

Ahoj!
V minulém článku jsem Vám představila svůj diář od holek z A Cup of Style. Poslední dobou zjišťuji, že jsem čím dál větší blázen do plánování. Miluji svůj diář natolik, že si do něj chci psát každou blbost a nejlépe ji ještě barevně zvýraznit a patřičně založit.
Věřím, že takových je nás tu víc, možná ne tak zapálených, ale alespoň trošku určitě. Proto jsem se rozhodla sepsat pár tipů a nápadů, jak plánovat, značit a velebit diář. 
 Lepítka
Jeden ze základů plánování a organizace jsou různá tzv. lepítka. Asi každý známe svítivě barevné bločky lepících papírků vhodných na poznámky. Krom těch je dobré používat třeba mnohem menší formát, na který toho moc nenapíšete, za to si tím můžete založit důležitou stránku v učebnici, zkoušku v diáři, nebo cokoli, na co se těšíte. Jestli Vás nelákají svítivé barvy, dělají mnoho druhů a designu. Já mám například sadu lepítek duchů a sadu ledních medvědů(viz foto na konci článku). Najdete je v papírnictvích, nebo na internetu. Největší výběr a nejlepší cenu jsem zatím shledala na AliExpress.
 Barevné fixy
Barevné fixy považuji za naprostý základ. Poměrně brzy jsem přešla z obyčejných fixek na fixy od značky Stabilo. Jsou sice dražší, ale za ten výběr odstínů mi to stojí a když je kupujete postupně, snese se to. Pokud nepotřebujete dva odstíny zelené, tři odstíny růžové a ještě v tenké i tlusté verzi, postačí vám obyčejné zvýrazňovače. Člověk si pak spíš všimne, že má  v sobotu rodinnou oslavu, když je podtržená barvičkou. . Já sem si dokonce přidělila k různým aktivitám různé barvy, např.: skautské akce růžová, domácí zápasy Sparty modře a doktory oranžově.
Samolepky
Tohle už je spíš takový bonus, když chcete diář oživit, nebo Vás na tady ty drobnosti užije (mě teda jo! ). Můžete používat klasické nálepky, nebo nálepky určené na plánování. Opět jich je spousta např. na AliExpress, kde Vás nemusí stát ani dolar. Já mám jednu takovou sadu asi za 0.70 dolaru a jsou to rozkošené nálepky zaměřené na roční období, všelijaké svátky, ale i jen ozdobná srdíčka, nebo puntíky. Jsou trochu vidět na fotce s papírovou kapsou.
Washi pásky
Washi pásky považuji za takovou třešničku na dortu. Sama jsem je začala používat až letošní podzim a opravdu jsem si je zamilovala. Výběr v Česku mě moc neuspokojil, nemluvě o ceně. Proto jsem hledala (ano, opět) na AliExpress a nezklamal! Pokud preferujete osobní nákup, doporučuji Ikea, Tiger, nebo větší papírnictví (třeba Devona).Pásky jsou super pro dekoraci důležitých dnů, když pak diář zavřete vypadá to moc hezky. Pásky se navíc hodí ke zdobení dopisů, pohlednic, deníčků, zápisníků, přáníček, dárků a mnoho dalšího.
Doufám, že se Vám některé tipy líbily a třeba se i inspirujete. Užívejte a plánujte!
 

Čtenářská výzva 2017

Ahojte!
Mnozí z Vás již možná o čtenářské výzvě slyšeli, jiní třeba ne. Já osobně jsem se o ni dozvěděla cca před rokem od své starší sestry, která ráda (a hodně) čte. Své čtenářské úspěchy a výkony si pečlivě zapisuje asi 15 let a právě přes to se dostala k Databázi knih, následně čtenářské výzvě.
Databáze knih je český server pro čtenáře a milovníky knih. Založíte si účet (ale nemusíte) a můžete sledovat nově vycházející knihy, aktuální "trendy", ale i hledat již dávno vydané knihy. Databáze není jen databáze. Založíte-li si účet (teď zním, jak z reklamy), můžete si knihy přidávat do různých užitečných složek např.: ,,Právě čtené", ,,Chci si přečíst", ,,Přečteno" a další. Získáte tak skvělý přehled a kdykoli složku rozkliknete, najdete seznam s knihami(rovnou odkaz na ně). Knihy můžete hodnotit a přidávat komentáře. Kromě přednastavených seznamů si můžete založit vlastní seznam.
Databáze je v podstatě i sociální síť. Můžete si přidávat ostatní uživatele do oblíbených, sledovat jejich aktivitu a psát si s nimi. Funguje tu i bazar knih a mnoho dalšího!
Čtenářská výzva je seznam 20 různých témat k výběru knihy. Hlavní myšlenka této výzvy je, dostat se ke čtení knih, ke kterým byste se normálně nedostali. Mě osobně motivuje ke čtení a je to jedno z mých předsevzetí. Když Vám některé téma není jasné, nebo Vás žádná kniha nenapadá, jednoduše si bod rozkliknete a můžete se zapojit do "diskuze", nebo si jen přečíst tipy na knihy.
Jestli ste se rozhodli do výzvy zapojit, vyplatí se mít k tomu účet na databázi. Na výzvu tam je samostatný seznam, když do něj přidáte knihu, rovnou vás to odkáže na seznam 20 témat a tam zaškrtnete bod, do kterého kniha patří. Dokonce Vám to počítá splněná procenta. Samozřejmě to lze i bez přihlášení do databáze, jen si to musíte kontrolovat sami.
Pokud Vás tento článek zaujal, neváhejte a zapojte se do výzvy a řekněte o ní své rodině, nebo kamarádům a jděte do toho společně!

ACoS diář

Ahoj!
V dnešním článku bych se s Vámi chtěla podělit o svoje pocity z motivačního diáře od holek z A Cup of Style. Vůbec jsem si ho neplánovala pořídit, ale když mi ho moje kamarádka ukázala, okamžitě jsem se do něj zamilovala.  
Diář je formátu A5, má jednoduchý design (kombinace světle modré a růžové) a gumičku proti nechtěnému otevření. Na začátku je roční přehled pro rok 2017 a 2018 a pak ještě jednou 2017, ale po měsících ve sloupcích.
Jelikož se jedná o motivační diář před každým měsícem je nějaké povídání. Na co se tenhle měsíc zaměřit, nějaké tipy k tomu a prostor na poznámky. Následuje měsíční plánovač k danému měsíci, šikovný když potřebujete rychle nahlédnout. Diář je týdenní, na rozdíl od většiny diářů, je tady prostor pro sobotu a neděli stejně velký jako pro ostatní dny (to fakt cením!) a po neděli je prostor na poznámky. Na konci měsíce je dvojstránka věnována takovému ohlédnutí za daným měsícem a kolonky na ,,Co se mi podařilo splnit z toho, co sem si naplánovala", ,,Co se mi nepodařilo splnit a proč?", ,,Moje 3 nejlepší zážitky" a ,,Co mi udělalo největší radost?". Nechybí samozřejmě dvojstránka na poznámky! A takhle to jde celý rok.
Po prosinci je mnoho stránek na poznámky navíc. Pak už je jen jejich společná fotka a na poslední, "tvrdé" stránce je papírová kapsička na různé dokumenty, vzkazy nebo třeba nálepky. Diář je prostorný, což na něm miluji, jednoduchý, ale krásný a nechybí ani svátky!
Jediné co bych diáři vytkla je absence záložky, nebo alespoň trhací rohy, jak jsem zvyklá z jiných diářů. Člověku to usnadní orientaci, kde zrovna je.
Rozhodně diář doporučuji! Zvláště pokud jste tak trochu ztraceni jako já, motivační části jsou příjemné. Stejně tak by to někomu (např. starším lidem) mohlo připadat dost otravné a zbytečné. Takže jestli stále nemáš diář, chceš dostatek prostoru a nevadí Ti za něj dát 300,- neváhej!

Starý rok a nový rok

Rok 2016 bych nenazvala zrovna úspěšným rokem. Hned z kraje velkej a bolestnej rozchod. Maturita na krku, rozhodování co s vějškou, nekonečné vídání a trápení se pro ex, nejlepšé kamarád A. zadanej s žárlivkou, A. se semnou nesměl bavit, nezvládala sem autoškolu a tak dále..
Nadruhou stranu, nebyly tam jen špatné momenty. Zvládla jsem maturitu na 1. pokus, nemožné se stalo, byla sem v Itálii v zábavním parku, stala se ze mě redhead, prožila sem báječný letní miniúlet, měla sem úchvatné 20. narozeniny s A. a další!
Jak mi rok 2016 začal, tak i končil. Oslavy Silvestra nijak nehrotím, nepotřebuju významnou a obrovskou párty, bohatě mi stačí být s lidmi, které mám ráda. Zvláště jsem chtěla Silvestr strávit s A.. To se i bohužel nepovedo, nejspíš osud nám to nepřál, ale světe div se, měl v tom prsty můj ex.. Upřímně doufám, že to bylo naposled co mi něják orávil život.
Nakonec jsem si Silvestr užila v kruhu nejbližších, s lidmi které mám ráda. Rozhodně jsem se nenudila a nikdo nezvracel. Vrchol byl nejspíš to, když sestřin přítel vlezl pod postel, za našim psem, a uvízl tam!
Rozhodla jsem se, že rok 2017 by rozhodně měl být lepší, než ten minulý. Jelikož se znám a vím, jak snadno podlehám pesimismu a vzdávání se, pořídila jsem si motivační diář od a Cup of Style. Holky, děkuju, že ste stvořily něco tak báječného, praktického a při tom krásného <3. Takže zatím se mě drží pozitivní přístup, nadšenost pro věc a nehroutím se pro neúspěch v lásce k A.. Jediné co mě trochu štve, je to, že sem se těsně před Novým rokem zase měla "čas na vylití srdce". Zajímavé je, že i tak se mezi náma nic nezměnilo. Stále báječné, nejspíš nejlepší, kamarádství na světě. Změnilo se snad jen to, že když se vidíme, nechce se mi dívat se mu do očí.
No rozhodně už se nesmí opakovat vylití srdce, jaj, holka dospěj! Neni ti 16. Dala jsem si předsevzetí, že nebudu čekat na Godota, tedy na nemožné. Držte mi palce!
Přeju vám všem krásný rok 2017 a ať se splní vše o chcete!  

Moderní vztahy? Aneb šťouchání na FB

Není mi ani dvacet a přesto si občas ťukám na čelo a nevěřícně kroutím hlavou nadtím, jak probíhají dnešní vztahy, seznamování a podobně.
Budou tomu 3 roky, co mě kluk ze školy šťouchl. Nikdy jsem mu nevěnovala nějak moc pozornosti, byl o dva roky vejš a pravděpodobně bychom spolu ani nepromluvili, nebýt tohohle "osudového šťouchnutí". Na rovinu musím říct, že už tenkrát jsem moc nechápala, k čemu tohle tlačítko vlastně slouží. Ale když vás šťouchne starší spolužák, je to sice divný, ale potěší vás to.
Když jsem mu šťouchnutí oplatila, začal mi psát. Z psaní vzešlo jedno rande, které se konalo v čajovně a bylo docela fajn. K ničemu dalšímu už nikdy nedošlo a momentáně o tom člověku nic nevím. Dokonce se nemáme ani v přátelích! Jak rychle to začalo, tak to i skončilo. Bez udání důvodu, výmluvy nebo tak. Nebudu lhát, tenkrát mě to docela šokovalo a doteď mě trošku štve, že nevim co to mělo znamenat.
Nechtělo se mi ani věřit, že se i tohle může opakovat. Zatěch pár let, jsem úplně zapomněla, že nějaké šťouchání existuje. Ale osud tomu chtěl, že se mi to někdy v půlce srpna připomene. Jednoho pátečního večera, mi napsala kamarádka, jestli za ni nechci přijít do kavárny. Nemůžu říct, že bych se tam nějak hrnula, už sem na sobě měla tepláky, domácí účes a chystala se sledovat seriál. Na potřebě odejít za ní nepřidal ani fakt, že v kavárně seděla se svým dobrým kamarádem (ex), kterého jsem ani neznala (osobně).
Nechala jsem se překecat a vyrazila za nimi. Večer byl zábavný a opravdu příjemný. Kamarád byl překvapivě fajn a bylo mnoho smíchu.. A právě ještě v té kavárně, když se kamarád (říkejme mu Harry), díval na můj FB mě šťouchl. Fakt jsem se divila, že to ještě existuje a docela mě to pobavilo. Jestli si mě přidá do přátel, si prej ještě rozmyslí, ale šťouchání mu nevadilo.
Nakonec si mě tedy přidal, a tak hodinu po jeho odchodu mi začal psát. To je ta lepší část příběhu. Docela dlouho jsme si psali a samozřejmě šťouchali. Nemůžu tvrdit, že to nebylo fajn, bylo a moc. Rychle se upínám a po zjištění, že má rád Harryho Pottera a čte, to bylo jasné, líbí se mi. Abych to neprotahovala, tak nějak mi bylo jasné kam to chce směřovat. Ano, světe div se, Harry se chtěl sejít za účelem. To by mi asi ani nevadilo, jsem sice docela naivní, ale tohle mi neuniklo a i když vím, že to není úplně můj šálek kávy, asi bych neodmítla.
Ta účelnost mi nevadila, když jsme si psali. A pak, najednou přestal psát, ale za to mě nepřestal šťouchat! Nebyla jsem a pořád nejsem, z toho úplně moudrá. Tak jsme se tak šťouchali, já byla zmatená, když najednou zase napsal. Prej copak dělám, shodou okolností, jsem zrovna jela na barák svého nejlepšího kamaráda, abych sezúčastnila jedne "párty". Z konverzace jsem pochopila, že se tedy se mnou chce znovu sejít. Smolař si vybral špatný den, zamrzelo, ale už nechci být ta holka, co sedí doma a čeká jestli se někdo (nebo někdo konkrétní) ozve. 
Psali jsme si dál a tentokrát jsme se dostali už úplně k věci. Ne, nevadí mi se sejít za účelem, ale radši bych spontánost. Začal sem cítit klasickou nervozitu. Ale proč ne? Je to fešák, napůl Ital! Na jeho otázku, ,,kdy?" jsem mu řekla, že asi až on bude mít čas. Přece jen, je časově vytíženější než já. Zobrazeno! Ale samozřejmě se šťoucháme!
Ne vážně, je o tolik těžší napsat? Dobře, možná už jsou některá témata vypotřebovaná, ale co teda znamená to šťouchání? Jako ujištění, ale napíše až bude vědět, že má čas? Fakt tomu nerozumim. Máme krásný vztah, šťouchli jsmese již 20x! No kdo tohle může říct?  Vážně bych chtěla, aby FB vydal nějaké prohlášení, jaký je význam tlačítka "šťouchnout".
A možná ze všeho nejhorší je, že i když na to nadávám, stále čekám jestli mě šťouchne zpátky a když to trvá dlouho jsem nervozní. Takže ano, vykládám si to jako ujištění, že neztratil zájem. Jo až tak jsem zoufala. To sem zase dopadla, ach jo.

Další pokus

Zase to zkouším.
Radši už ani nepočítám kolikátý je tenhle pokus. Pokus o vedení blogu a psaní příspěvků, které třeba někdo bude číst.  Jo, pořád mě nepřešla chuť vylévat si srdíčko veřejně. Další věc, kterou bych mohla přidat na seznam, nesoucí název ,,Proč mi ještě nemůže bejt dvacet!".
Tak, taky mi ještě neni dvacet, mám před sebou posledních pár měsíců, kdy se mi bude tolerovat veškerá nevyspělost a pubertální výlevy. Upřímně nevěřim, že během příštích 4 měsíců se ze mě stane rozumná slečna, která bude mít nahled a rozhodně nebude řešit ty blbosti co řeším teď. Bude znát svoji hodnotu a mít srovnaný ambice. A taky se jim náležitě věnovat.
Budu furt stejně naivní holka, hledající štěstí  a ,,toho pravýho". Podléhat kouzlu nesprávných kluků a po nocích brečet do polštáře. Přesvědčovat sama sebe, že určitě začnu jíst zdravě a cvičit. A hlavně taky šetřit, což mi teda jde asi ze všeho nejhůř.
Vykašlu se na překonávání sama sebe a budu hold vžycky hlavně slyšet, než vidět, protože sem ta co má sotva 150 cm. A ano, sedávám ve předu a řidičák si dělám! Budu se tvářit jako tvrdá holka, rejpat do lidí a sršet sarkasmem a ironii. To je můj recept na skrytí nadměrné citlivosti a toho, že vlastně nejsem vůbec tvrdá holka.