Moderní vztahy? Aneb šťouchání na FB

Není mi ani dvacet a přesto si občas ťukám na čelo a nevěřícně kroutím hlavou nadtím, jak probíhají dnešní vztahy, seznamování a podobně.
Budou tomu 3 roky, co mě kluk ze školy šťouchl. Nikdy jsem mu nevěnovala nějak moc pozornosti, byl o dva roky vejš a pravděpodobně bychom spolu ani nepromluvili, nebýt tohohle "osudového šťouchnutí". Na rovinu musím říct, že už tenkrát jsem moc nechápala, k čemu tohle tlačítko vlastně slouží. Ale když vás šťouchne starší spolužák, je to sice divný, ale potěší vás to.
Když jsem mu šťouchnutí oplatila, začal mi psát. Z psaní vzešlo jedno rande, které se konalo v čajovně a bylo docela fajn. K ničemu dalšímu už nikdy nedošlo a momentáně o tom člověku nic nevím. Dokonce se nemáme ani v přátelích! Jak rychle to začalo, tak to i skončilo. Bez udání důvodu, výmluvy nebo tak. Nebudu lhát, tenkrát mě to docela šokovalo a doteď mě trošku štve, že nevim co to mělo znamenat.
Nechtělo se mi ani věřit, že se i tohle může opakovat. Zatěch pár let, jsem úplně zapomněla, že nějaké šťouchání existuje. Ale osud tomu chtěl, že se mi to někdy v půlce srpna připomene. Jednoho pátečního večera, mi napsala kamarádka, jestli za ni nechci přijít do kavárny. Nemůžu říct, že bych se tam nějak hrnula, už sem na sobě měla tepláky, domácí účes a chystala se sledovat seriál. Na potřebě odejít za ní nepřidal ani fakt, že v kavárně seděla se svým dobrým kamarádem (ex), kterého jsem ani neznala (osobně).
Nechala jsem se překecat a vyrazila za nimi. Večer byl zábavný a opravdu příjemný. Kamarád byl překvapivě fajn a bylo mnoho smíchu.. A právě ještě v té kavárně, když se kamarád (říkejme mu Harry), díval na můj FB mě šťouchl. Fakt jsem se divila, že to ještě existuje a docela mě to pobavilo. Jestli si mě přidá do přátel, si prej ještě rozmyslí, ale šťouchání mu nevadilo.
Nakonec si mě tedy přidal, a tak hodinu po jeho odchodu mi začal psát. To je ta lepší část příběhu. Docela dlouho jsme si psali a samozřejmě šťouchali. Nemůžu tvrdit, že to nebylo fajn, bylo a moc. Rychle se upínám a po zjištění, že má rád Harryho Pottera a čte, to bylo jasné, líbí se mi. Abych to neprotahovala, tak nějak mi bylo jasné kam to chce směřovat. Ano, světe div se, Harry se chtěl sejít za účelem. To by mi asi ani nevadilo, jsem sice docela naivní, ale tohle mi neuniklo a i když vím, že to není úplně můj šálek kávy, asi bych neodmítla.
Ta účelnost mi nevadila, když jsme si psali. A pak, najednou přestal psát, ale za to mě nepřestal šťouchat! Nebyla jsem a pořád nejsem, z toho úplně moudrá. Tak jsme se tak šťouchali, já byla zmatená, když najednou zase napsal. Prej copak dělám, shodou okolností, jsem zrovna jela na barák svého nejlepšího kamaráda, abych sezúčastnila jedne "párty". Z konverzace jsem pochopila, že se tedy se mnou chce znovu sejít. Smolař si vybral špatný den, zamrzelo, ale už nechci být ta holka, co sedí doma a čeká jestli se někdo (nebo někdo konkrétní) ozve. 
Psali jsme si dál a tentokrát jsme se dostali už úplně k věci. Ne, nevadí mi se sejít za účelem, ale radši bych spontánost. Začal sem cítit klasickou nervozitu. Ale proč ne? Je to fešák, napůl Ital! Na jeho otázku, ,,kdy?" jsem mu řekla, že asi až on bude mít čas. Přece jen, je časově vytíženější než já. Zobrazeno! Ale samozřejmě se šťoucháme!
Ne vážně, je o tolik těžší napsat? Dobře, možná už jsou některá témata vypotřebovaná, ale co teda znamená to šťouchání? Jako ujištění, ale napíše až bude vědět, že má čas? Fakt tomu nerozumim. Máme krásný vztah, šťouchli jsmese již 20x! No kdo tohle může říct?  Vážně bych chtěla, aby FB vydal nějaké prohlášení, jaký je význam tlačítka "šťouchnout".
A možná ze všeho nejhorší je, že i když na to nadávám, stále čekám jestli mě šťouchne zpátky a když to trvá dlouho jsem nervozní. Takže ano, vykládám si to jako ujištění, že neztratil zájem. Jo až tak jsem zoufala. To sem zase dopadla, ach jo.

Další pokus

Zase to zkouším.
Radši už ani nepočítám kolikátý je tenhle pokus. Pokus o vedení blogu a psaní příspěvků, které třeba někdo bude číst.  Jo, pořád mě nepřešla chuť vylévat si srdíčko veřejně. Další věc, kterou bych mohla přidat na seznam, nesoucí název ,,Proč mi ještě nemůže bejt dvacet!".
Tak, taky mi ještě neni dvacet, mám před sebou posledních pár měsíců, kdy se mi bude tolerovat veškerá nevyspělost a pubertální výlevy. Upřímně nevěřim, že během příštích 4 měsíců se ze mě stane rozumná slečna, která bude mít nahled a rozhodně nebude řešit ty blbosti co řeším teď. Bude znát svoji hodnotu a mít srovnaný ambice. A taky se jim náležitě věnovat.
Budu furt stejně naivní holka, hledající štěstí  a ,,toho pravýho". Podléhat kouzlu nesprávných kluků a po nocích brečet do polštáře. Přesvědčovat sama sebe, že určitě začnu jíst zdravě a cvičit. A hlavně taky šetřit, což mi teda jde asi ze všeho nejhůř.
Vykašlu se na překonávání sama sebe a budu hold vžycky hlavně slyšet, než vidět, protože sem ta co má sotva 150 cm. A ano, sedávám ve předu a řidičák si dělám! Budu se tvářit jako tvrdá holka, rejpat do lidí a sršet sarkasmem a ironii. To je můj recept na skrytí nadměrné citlivosti a toho, že vlastně nejsem vůbec tvrdá holka.